Jak je jistě mezi chovateli různých zvířat známo, je snaha vytvořit jakýsi soubor přibližných (!) pravidel pro držení různých zvířat. Kromě doporučení pro chovatele má mít význam i pro pracovníky veterinárních správ, kteří mohou povolovat různé chovy, především zvířat nebezpečných druhů. Idea vychází ze skutečnosti, že ne každý veterinární lékař dobře ví, co potřebuje ke svému „blahu“ třeba Leptodeira annulata nebo Nessiteras fossilis ssp. vivax. Uváděný materiál mu má usnadnit orientaci a umožnit nepovolit chov v případě, že podmínky nevyhovují (např. v teráriu pro Nessii není velikost vodní nádrže dostatečná, t.j. min. 1000x500x500 m ap.). Vytvoření podobných doporučení je jedním z úkolů pro Výbor pro ochranu volně žijících zvířat při ÚKOZ (Ústřední komise pro ochranu zvířat), kterému předsedá RNDr. D. Holečková, ředitelka ZOO ve Dvoře Králové. Již v minulém století (tisíciletí, roce) byla vydána pravidla pro savce, na základě německých pramenů, ale s úpravami dle reálných zkušeností (tam, kde německá doporučení byla evidentně chybná, např. u chovu gepardů). V současné době jsou v přípravě materiály pro plazy a ptáky a protože zkušenosti z minulosti nejsou nejlepší (jistě si ještě všichni dobře pamatují jak nakonec po průchodu legislativními mlýny dopadla již vzpomenutá Vyhláška o chovu a držení zvířat nebezpečných druhů, kdo zapomněl, ať si znovu přečte můj komentář v AT) je snaha o spolupráci s amatérskými chovateli. Nutno přiznat, že Dr Holečková je velmi vstřícná a má názory shodné s většinou chovatelů a dobře ví, že předpis není dogma. Nicméně právě proto se snaží o minimalizaci možných sporných bodů. Za podklad k vypracování našich doporučení je zvolen opět německý materiál vydaný v r.1997 Spolkovým ministerstvem pro výživu, zemědělství a lesnictví, referátem ochrany zvířat. Na jeho překlad jsme čekali velmi dlouho (zpoždění víc než rok proti plánu) nicméně lze říci, že je o to horší. Nevím, zda překladatel má nedostatky v německém jazyce (některé termíny lze odhalit i bez znalosti originálu jako nevhodné) , nebo jen zcela záporný vztah k zásadám jazyka českého, ale výsledek je smutný. Odhlédneme-li od nevalné úrovně jazykové, je celkové vyznění poměrně rozumné, ale některé nesmyslné požadavky obsahuje. Jde-li o chyby již v původním materiálu, nebo vnesené jinak, nemohu rozhodnout, originál nemám k disposici. Př.: požadovaná výška ubikací min. 2m, i při základně např. 50 x 80 cm působí poněkud výstředně a myslím, že většina hadů rodu Eryx nebo scinků ji ani neocení. Některá další doporučení lze považovat za problematická (na základě chovatelských zkušeností), jiná za zbytečná - třeba dělení želv dle převažující potravy, se kterým navíc nelze souhlasit bez výhrad. Ani výběr druhů není odpovídající nejčastěji chovaným druhům u nás (ale to je podružné). Proto jsem uvítal Vaše sdělení, že podobný materiál již připravují chovatelé sami a to dokonce se zastoupením zkušených pracovníků zoologických zahrad. Chtěl jsem o tom referovat na schůzce výboru věnované přípravě těchto materiálů VOVŽZ 15.února, ale ze schůzky sešlo pro onemocnění Dr Holečkové. Protože podobná spolupráce již existuje s chovateli ptáků, (p.Laube zástupce ČSCh v ÚKOZ) a zdá se být ku prospěchu věci, myslím, že i spolupráce v přípravě materiálu pro plazy bude uvítána. Nejbližší zasedání ÚKOZ je 7. března a do té doby se pokusím (resp. nejpozději tam) vše projednat s Dr Holečkovou. Nezávisle na našem jednání jí stejně musím sdělit své výhrady k materiálu (překladu), který mne byl zaslán. O výsledku, popř. z jednání plynoucích požadavcích na spolupráci budu obratem informovat.

Jinak je zajímavé, že k materiálu jsou připojena dvě stanoviska, jednak pana W. Rodese za DNR (zkratka není vysvětlena), který tlumočí výhrady k doporučením především z hlediska ochrany přírody a s většinou (ne vším) lze souhlasit, některé výhrady lze dokonce považovat za podporu dobře vedeného chovatelství, naopak stanovisko Německého svazu pro ochranu zvířat je zcela odsuzující jakýkoliv chov. Především zcela odmítají soukromý chov zvířat a dávají si za cíl dosažení m.j. úplného zákazu chovu plazů soukromými osobami, dále jejich prostorové požadavky (či lépe představy) jsou nereálné (chovatel bez buzoly by v nádrži mohl zabloudit), požadují úplný zákaz burz plazů a odmítají brát jakýkoliv zřetel na chovatelskou realitu. Pokud jsem je správně pochopil jediná zviřátka vhodná k chovu doma jsou blechy, vši a štěnice, s trochou ohledů možná ještě švábi. Protože ze zkušenosti vím, že čím blbější názor tím pravděpodobněji se ve společnosti prosadí (platí obecně, nejen pro ČR) trochu mne z nich mrazí. Rozhodně mám raději děvčata protestující proti chovu kožešinových zvířat, je to alespoň zajímavá podívaná.

S pozdravem

Pavel Hlavička
člen ÚKOZ a terarista

Poznámka výboru**: Proti výše popsanému překladu německých „Richtlinií“, jehož nedostatky si uvědomuje i řada členů Výboru pro ochranu volně žijících zvířat při ÚKOZ, je připravován pod patronací některých ředitelů zoologických zahrad návrh alternativní, který tak jako tak z německého textu vychází. Na návrhu týkajícího se plazů pracují Ing. Vladislav T. Jiroušek, Ing. Jiří Trávníček, MUDr. Ondřej Hes, MVDr. Vítězslav Honsa a další, výsledek jejich práce vypadá velice rozumně. Na Předjarním setkáním herpetologů a teraristů Museu nám p. Pavel Hlavička poreferuje, jak se zasedání Výboru* k oběma návrhům postavilo.

* myslí se VPOVŽZ při ÚKOZ - pozn. PK
** myslí se V TSP - pozn. PK