Terarista

TERARISTA 2 (2)       7-15 1991

ROZMNOŽOVÁNÍ CHAMAELEO CHAMAELEON V ZAJETÍ
RNDr. Petr KODYM a Petr VELENSKÝ

1. ÚVOD

Čeleď chameleónů čítá 128 druhů. Na základě srovnání struktury hemipenisu, morfologie plic, vnější morfologie, osteologie a karyologie navrhli pro ně Klaver a Böhme (1986) tuto klasifikaci:

podčeleď Brookesiinae
rod
Brookesia (20 druhů)
Rhampholeon (8)
podčeleď Chamaeleoninae
rod
Calumna (18)
Furcifer (9)
Bradypodion (21)
Chamaeleo
   podrod
   Chamaeleo (14)
    (africanus, arabicus, anchietae,
    calcariensis, calyptratus, chamaeleon,
    dilepis, gracilis, laevigatus,
    monachus, namaquensis, quilensis,
    senegalensis, zeylanicus
    )
   podrod
   Trioceros (28)

Svým areálem je čeleď chameleónů vyloženě tropická. Výjimku tvoří Chamaeleo chamaeleon (Linnaeus 1758), který osidlil palearktické Středomoří a překročením 38. rovnoběžky u Izmiru se stal polárníkem mezi chameleóny. Pronikl i do nejjižnějších oblastí Evropy, i když je důvodné podezření, že byl na některá z evropských nalezišť zavlečen. V současné době jsou zpravidla uznávány 3 podruhy (viz obr. 1); subspecie zeylanicus a arabicus jsou považovány za samostatné druhy, čehož se brzy dočká možná i subspecie musae a orientalis. Status subspecie saharicus, popsané již v roce 1887, která žije nezvyklým pozemním způsobem života na okraji písečných pouští ve vlastnoručně vyhrabaných hlubokých norách, není dosud jasný.

Typickým biotopem chameleónů jsou stálezelené křoviny (v Evropě na pobřežních dunách), v sušších oblastech lze někdy nalézt Ch. chamaeleon i na relativně nízkých bylinách. Potravu tvoří hmyz, zejména rovnokřídlí.

2. METODIKA CHOVU

Chameleóny chováme v teráriích o rozměrech minimálně 50 x 30 x 30 cm, dobře větraných, s písečným substrátem, členitou větví, žárovkou a ev. miskou na vodu. Teplota ve dne 25 - 30 °C (pod žárovkou 35 °C), v noci 10 - 25 °C. Alespoň obden rosíme. Důležitá zásada je, že v jednom teráriu může žít maximálně jeden chameleón. Na saharských keříčcích totiž nemají důvodu držet se pospolu. V teráriu se sice viditelně nenapadají, ale doslova si "jdou na nervy", chřadnou a postupně hynou. Krmíme hmyzem - cvrčky, moučnými červy, v létě smýkaným hmyzem. Někteří jedinci přijímají myšata dobrovolně, jiní nikoliv. Pravidelně podáváme Roboran a vitamíny 1x měsíčně l ml Combinalu AD3 + l ml Combinalu A + l ml Combinalu E + 100 mg B-complexu Spofa na l kg živé hmotnosti. Teplé dny tráví chameleóni v balkónových teráriích a domů jsou stěhováni, je-li riziko poklesu noční teploty pod 10 °C. Teploty nad 30 °C nejsou chameleónům příjemné; při přílišném horku zbělají, otevírají tlamu a jsou neklidní. Všechna zvířata zimujeme v prosinci až únoru po dobu 4-6 týdnů při teplotě 13 - 18 °C. Při zimování chameleóni zpravidla sedí na větvích, často se zavřenýma očima, ale nepokoušejí se zalézt do úkrytu. Dvakrát týdně je napájíme.

Základ chovu pochází z okolí Tarábulusu v Libyi, později přišla posila z Ajn Sefra v Alžírsku. Dnes už žijí pouze zvířata 3. - 5. generace.

Zdravý chameleón má po celý den otevřené oči, kterýma neustále pohybuje. Zavřené nebo dokonce zapadlé oči chameleóna jsou pro nás velmi vážným varováním. Někdy pomůže důkladné napojení nebo podání vitamínů. Pokud nic nezabere, nezbývá než začít uvažovat, jaké zvíře si do uprázdněného terária pořídíme.


Obr.1: Rozšíření Chamaeleo chamaeleon a jeho subspecií: 1 = Ch. ch. chamaeleon, 2 = Ch. ch. musae, 3 = Ch. ch. orientalis. Zpracováno podle Basoglu et Baran (1977); Bons et Bons (1960); Engelmann et al. (1985); Hillenius (1978) a Klaver (1981).


Obr.2: Reprodukční cyklus Chamaeleo chamaeleon promítnutý do klimatického diagramu Tarábulusu. Sloupce = měsíční srážky, křivka = průměrné denní teploty. Průměr denních minim a maxim se od denního průměru vychyluje o +- 5-10 °C, takže zimní teploty klesají k nule a letní stoupají ke 40 °C.

3. POHLAVNÍ ROZDÍLY

Samci bývají menší než samice, mají vyšší přilbu, která přesahuje okraj hřbetu. Spolehlivým znakem je zduřelý kořen ocasu, zespodu zploštělý a ze stran "hranatý", zatímco průřez kořene ocasu samice je kulatý.

4. REPRODUKČNÍ CYKLUS

Reakcí zvířete tropického svým založením na relativně krušné mediteránní klima je zcela unikátní životní cyklus, který zřejmě umožnil chameleónovi osídlit i pro něj nehostinné kraje. V přírodě chameleóni poměrně dlouho zimují - třeba až do dubna či dokonce do května. Všichni palearktičtí ještěři se páří co nejdříve po probuzení, akorát chameleóni s tím nikterak nepospíchají. Páří se až koncem léta, takže kladení vajec se protáhne do hlubokého podzimu. Vykladené samice mají pramálo času, aby se před zimováním zotavily. Nepochopitelným se zdá i význam neskutečně dlouhé inkubace vajec (viz dále), snad nejdelší u ještěrů vůbec. Určitý smysl tento prapodivný cyklus dostane, promítneme-li si jej do průběhu srážek a teplot v oblasti výskytu chameleónů (viz obr. 2). Potom vidíme, že vejce jsou kladena v době nástupu dešťů a že většinu dlouhé inkubace pokrývá vlhké období. Mláďata se líhnou v nejteplejších měsících, prakticky současně s ostatními ještěry, nedlouho před nástupem podzimních srážek. Pokud by byla snesena v květnu/červnu a počítáme-li s minimálně 6 měsíční inkubační dobou, jak ji známe od jiných chameleónů, líhla by se mláďata v době, kdy by právě měla upadat do zimování. Dlouhá inkubační doba tedy zřejmě pomáhá překonat nepříznivé období.

5. PÁŘENÍ


Obr. 3: Kopulace Chamaeleo chamaeleon.
Foto: RNDr. Petr Kodym


Obr. 4: "Svatební pochod" páru Chamaeleo chamaeleon. Foto: RNDr.Petr Kodym

Uvedený cyklus zůstává zachován více méně i v zajetí, pouze zkrácením zimování nastupuje páření i kladení o 1 - 3 měsíce dříve než v přírodě. Už od května lze u dospělých samců pozorovat neklid, snahu uniknout z terária, někdy i hubne když samec pro své vzrušení zapomíná přijímat potravu. Samec je, na rozdíl od samice, připraven k páření obvykle až do konce léta.

Při připouštění se samec pokouší o páření, je však zaháněn samicí, která se nafukuje a zplošťuje, syčí, otvírá tlamu a buší do svého partnera. Nikdy jsme, na rozdíl od přímo grobiánských Ch. calypratus nepozorovali u Ch. chamaeleon skutečné kousání či jiné zranění, vše je pouhý rituál. Některé samice nečekají, až se samec pokusí o páření a rovnou zahájí preventivní útok. Nezbývá než samce oddělit a počkat několik dní, jestli si to třeba samice nerozmyslela.

Samici připravenou k páření lze někdy poznat podle světlého, šedo-béžového nekontrastního zbarvení a pomalých vláčných pohybů. Při připouštění samce chvíli předstírá rozčilení (nafoukne se a trochu pro formu syčí), nebo se tváří, že samce vůbec nevidí. Samec je nenadálým objevením se samice zjevně zaskočen, takže několik minut zírá, neschopen pohybu. Pak náhle prudce vyrazí a okamžitě dojde ke spojení. To trvá cca 5-12 minut a může se po půl hodině opakovat i několikrát za sebou (obr. 3). V tomto období jako by individualistická nesnášenlivost chameleónů byla tatam. Pár chodí spolu pomalým kývavým "svatebním pochodem", samec si drží svoji partnerku za nožku nebo ocas (obr. 4). Každá idyla má však svůj konec. Období páření netrvá však zpravidla déle než 7-10, maximálně 15 dní. Potom samice náhle změní své zbarvení na černohnědé s oranžovými kulatými skvrnami. Tím signalizuje změnu chování - na přiblížení samce reaguje zběsilým odporem a ani případná fyzická převaha není samci nic platná. K páření prostě nedojde.


Obr. 5: Samice vyhrabala chodbu pro snášení vajec. Nožky chameleónů nejsou nikterak vhodnými nástroji ke hrabání.
Foto: RNDr. Petr Kodym

6. GRAVIDITA A KLADENÍ VAJEC

Kladení vajec následuje 40 - 55 dní po páření; mezi posledním pářením a snášením bývá zpravidla 40 - 45 dní. Samice si drží hnědo-oranžové "vaječné" zbarvení buď trvale, nebo ji alespoň naskakuje při podráždění. Gravidní samice jsou velmi žravé a rychle tloustnou; před kladením dosahují některé 100 - 120 g. Nejméně 1-2 týdně před kladením začínají hrabat v písku noru (obr. 5). Před snášením (podobně jako tajuplný C. c. saharicus !) mnohdy tráví v chodbě celé 1-2 dny a na povrch vyleze s hromádkou písku na hlavě až když má hotovo. Často klade přes noc. Vejce jsou snesena do kompaktní hromádky v komůrce na konci zahrabané chodby. Samice se snaží upravit povrch písku do původní podoby, což ji často zaměstná i na několik dní. Teprve potom se uklidní a ztratí "vaječné zbarvení".

Velké ztráty kompenzují chameleóni dosti vysokým počtem vajec. Velikost snůšky závisí na velikosti samice a podle našich poznatků se může pohybovat od 3 do 66 vajec; běžné rozpětí je 20 - 32 vajec ve snůšce. Uvedených 66 vajec je třeba považovat za extrém, na který také samice doplatila životem. Rozměry vajec bývají 16-19 x 9,5-13 mm, průměrná hmotnost 1 - 1,5 g.

Popsaný hladký průběh kladení je však bohužel spíše výjimkou než pravidlem. Většina samic trpí zadržením vajec (egg retention, Legenot). Hrabou tak dlouho, až se zcela vysílí a uhynou. Pouze v jednom případě se podařilo zjistit příčinu - neprůchodnost vejcovodu způsobená ztuhlým obsahem prasklého vejce. Pozorujemeli potíže s kladením (samice hrabe příliš dlouho), injikujeme do ocasu 300 ug vitamínu B12 (Spofa), což někdy vyvolá snůšku. Pokud cyanokobalamin do 3 dnů nepomůže injikujeme 10 mezinárodních jednotek / kg Oxytocinu a 1 ml kalcia (viz Millichamp et al., 1983). Důležité je zasáhnout včas; zesláblé samici už není pomoci. I když jedna samice kladla "pod oxytocinem" již dvakrát, nejsou uvedené zásahy zdaleka vždy úspěšné a pro více než polovinu samic je první kladení zároveň i posledním. Z čerstvě uhynulé samice je možné vejce vyjmout a pokusit se o jejich inkubaci.


Obr. 6: Snůška vajec Chamaeleo chamaeleon.
Foto: RNDr. Petr Kodym

7. INKUBACE VAJEC A LÍHNUTÍ

V letech 1983 - 1990 jsme u Petra Velenského inkubovali celkem 348 vajec třinácti snůšek. 243 vejce z nich se zdála být zcela v pořádku. Vylíhlo se 87 mláďat.

V gáze jsme inkubovali 43 vejce, 14 z nich v teplotě 18-21 °C, 28 v teplotě 28 °C. V nízké teplotě se nevylíhlo žádné mládě, ve vyšší 2 mláďata. Gáza se jako substrát pro vejce s extrémně dlouhou inkubační dobou ukázala nevhodná, protože plesniví a je nutné ji vyměňovat.

Jednu snůšku jsme inkubovali v jemném propraném říčním písku. Z 31 vajec se vylíhlo pouze 7 mláďat, zcela jistě se však na výsledku podepsal nespolehlivý termostat, který čtyři dny držel teplotu na 35 C.

Naši základní metodu inkubace chameleoních vajec představuje umístění snůšek v uzavřených plastikových dózách v mírně vlhkém vermiculitu v teplotě 25-27 C. Snůšky jsou v substrátu zcela zahrabány, vejce jsou pohromadě v co nejkompaktnějším tvaru, dóza musí být dostatečně prostorná, neboť vejce přijímají vodu a rostou. Ze stejného důvodu je třeba vermikulit asi jednou za 14 dní vlhčit.

Z celkově 169 zdravých vajec devíti snůšek, umístěných ve vermikulitu se vylíhlo 78 mláďat. Větší šanci na vylíhnutí mají vejce správně a včas snesená, vejce vyňatá z mrtvých samic mají menší líhnivost (51 vyjmutých zdravých vajec - 17 mláďat; 118 snesených zdravých vajec - 61 mláďat). Vystříháme-li se chyb ve vlhčení, dosahuje líhnivost zdravých snesených vajec 60 - 70 %.

Inkubační doba se ve stejných podmínkách pohybuje od 167 do 338 dní a její nejdelší část tvoří klidové stádium. Vlastní vývoj zárodku podle nás nepřesahuje příliš tři měsíce a o tom za jak dlouho se vejce vylíhne rozhoduje termín jeho "nastartování". Zatím nevíme ani proč se některá vejce "nastartují" dříve a jiná později, ani proč některá zůstanou zdánlivě neoplozená, ve skutečnosti však zřejmě pouze neprobuzená a nevylíhnou se vůbec. Největší rozdíl v inkubační době vajec z jedné snůšky byl 136 dní, přičemž se poslední vejce vylíhlo za 83 dny od předposledního. Znamená to, že toto vejce se počalo vyvíjet někdy v okamžiku líhnutí svých posledních sourozenců. Poslední čtyři "nenastartovaná" vejce této snůšky vydržela v inkubátoru v naprostém pořádku 13 měsíců.

Vývin zárodku jasně signalizuje změna vzhledu vajec. V klidovém stádiu jsou bílá nebo nažloutlá, jakoby průsvitná, vyvíjející se vejce ztmavne, slupka se zdá být sušší, napnutější, tenčí. Pět dní před líhnutím vejce splaskne, po protržení slupky ve špičce vejce mládě ještě jeden až dva dny setrvává uvnitř a vtahuje žloutkový vak.

8. RŮST MLÁĎAT

Novorození chameleonci měří 60 - 70 mm, někdy i 75 mm. Potravu (smýkaný hmyz, malé cvrčky) střílejí jazykem již 1-3 dny po vylíhnutí. Zásady chovu jsou stejné jako u dospělců. I zde platí, že umístíme-li do jednoho terária více mláďat, zbyde nám v něm jedno. Hlavně z počátku dbáme na to, aby se chameleonci dosyta napili a odchovná terária alespoň denně rosíme. Velmi prospěšné je slunění; pokles teploty není tak nebezpečný jako přehřátí.

Růst mláďat je při vhodném krmení rychlý - v prvních měsících i přes 2 cm měsíčně - a ve věku 6 měsíců měří již 16 - 18 cm. Příští rok v sezóně páření jsou již pohlavně dospělí. V přírodě je zřejmě růst chameleónů pomalejší.

9. DÉLKA ŽIVOTA

Chamaeleo chamaeleon zřejmě není příliš dlouhověkým živočichem. Podle literatury (Klever, 1981) udává nejdelší doložený věk obecného chameleóna Flower (1925): 3 roky, 6 měsíců a 21 dní. V našem chovu zatím žádná samice nekladla vícekrát než dvakrát. Samci, u kterých odpadá riziko při kladení vajec, žijí o 1-2 roky déle. Pravděpodobně nejstarším doloženým chameleónem na světě se stal "Dědous" druhého z autorů, který skonal s příznaky stáří v požehnaném věku 6 let, 6 měsíců a 21 dní. Domníváme se, že za ideálních podmínek chovu (které nedokážeme vytvořit) by tento věk neměl být výjimkou.

10. PŘÍČINY ÚHYNU

Tato kapitolka by se měla nazývat "nemoci", ale u křehkých chameleónů je výstižnější uvedený název - léčení má úspěch zřídka kdy. Nemocný chameleón hyne pomalu, ale nezadržitelně. S nepříjemnou, ale bohužel neoddělitelnou stránkou chovu chameleónů se vypořádáme heslovitě:
Zadržení vajec - nejčastější (viz kap. Kladení vajec).
Dna ledvin - častá hlavně u importovaných zvířat. Ledvinové tubuly zcela ucpané kyselinou močovou. Metabolická porucha? Nevhodná strava, teplota? Příznaky: zvýšené pití.
Zánět jater
Helmintózy - Physaloptera (Spirurata) - nákaza larvami zřejmě ze smýkaného hmyzu
     - škrkavky - masivní invaze u gravidní odchované samice. Toxické produkty zcela rozložily játra.
Pozření drsného pískovcového kamínku (nebyl k dispozici vhodný písek pro podporu trávení) - ucpání kloaky.
Ochrnutí mláďat - zdravá mládata najednou ochrnou a rychle hynou. Příčina neznámá (- ? intoxikace, nasmýkán bodavý hmyz ? )
Sežrání mláďat mravenci - snad Lasius emarginatus. Chameleonci však již byli zřejmě něčím silně oslabeni nebo mrtví.
Obecně platí, že je daleko větší naděje na úspěšný chov odchovaných chameleónů než importovaných jedinců. Ti asi často v sobě nesou zárodky choroby, která pak propukne v nevhodných podmínkách zajetí.


Obr. 7: Novorozené mládě Chamaeleo chamaeleon.
Foto: RNDr. Petr Kodym

11. ZÁVĚR

Třebaže chováme chameleóny již od let 1982/1983 a do 18.5. 1991 se vylíhla 104 mláďata, nemůžeme tvrdit, že chov těchto náročných zvířat zvládáme a že jejich životu dobře rozumíme. Častá překvapení, mnohdy nepříjemná by nás z tohoto omylu rychle vyvedla. Vysoký počet odchovaných generací nedokazuje úspěšnost chovu, ale naopak svědčí o nepřiměřeně krátkém životě většiny našich chovanců. Snad se nám časem podaří vybřednout z nekonečného kolotoče "jednorázových" samic, snad se dozvíme, co "nastartuje" vývoj vajec. Všem chovatelům chameleónů přejeme, aby radost z úspěchů převážila nad zklamáním z nezdarů.

12. LITERATURA

Bagošlu, M., Baran, I. (1977): Tiirkiye surúngenleri. Kisim I. Kaplumbaga ve ker-tenkeleler. Ege Universitesi Fen Fakultesi Kitaplar Servisi No. 76. Bornova-Izmir. 272 str.

Bons,J., Bons,T. (1960): Notes sur la reproduction et el développement de Chamaeleo chamaeleon (L.). Bull.Soč.Nat.Phys. Maroc. 40: 323-335.

Engelmann,W.E., Fritzsche,J. Gunther,R. Obst,F.J. (1985): Lurche und Kriechtiere Europas. Neumann Verlag Leipzig-Radebeul. 420 stran.

Flowe, S.S. (1925): Contribution to our cnowledge of the duration of life in vertebrate animals. III Reptiles. Proč.Zool.Soč., London. 1925: 911-981. Ex Klever, 1991.

Hillenius, D. (1978): Notes on chameleons V. The chameleons of the North Africa and adjecent countries, Chamaeleo chamaeleon (Linnaeus) (Sauria: Chamaeleo-nidae). Beaufortia 28 (345): 37-55.

Klever, C.J. (1981): Chamaeleo chamaeleon (Linnaeus 1758) - Gemeines oder Gewohn-liches Chamáleon. In: Bbhme, W.(ed.): Handbuch der Reptilien und Amphibien Europas, Band l, Eschen (Sauria) 1. Akademische Verlagsgesellschaft, Wies-baden, str. 218 - 238.

Klever, C., Böhme, W. (1986): Phylogeny and classification of the Chamaeleonidae (Sauria) with speciál references to hemipenis morphology. Bonner Zool. Mon. Nr. 22. 64 stran.

Kodym, P., Velenský, P. (1987): Chov a rozmožování Chamaeleo chamaeleon v zajetí. Sborník přednášek XIV. národního aktivu teraristů Most, str. 24. (předneseno v Mostě 1. 11. 1986)

Millichamp, N.J., Lawrence, K., Jacobson, E.R., Jackson, D.F., Bell, D.A. (1983): Egg retention in snakes. JAVMA 183 (11): 1213 - 1218.

Zimmermann, E. (1983): Das Zuchten von Terrarientieren. Kosmos, Stuttgart, s. 227

National Atlas of the Socialis People's Libyan Arab Jamahiriya. Secretariat of Planning Surveying Department. Tripoli, 1978. 119 str.

Adresa autorů:
RNDr. Petr KODYM, Na Fišerce 19/19, 160 00 Praha 6 - Horní Šárka
Petr VELENSKÝ , Šmeralova 27, 170 00 Praha 7


<< Předchozí    Další >>

Obsah