EVOLUCE, FYEOGENEZE A TAXONOMIE HADŮ

Ivan REHÁK

Hadi, jejichž nejstarší formy jsou doloženy od křídy, představují vývojově mladou a, bereme-li jako míru evolučního úspěchu míru adaptivní radiace a druhovou rozmanitost, evolučně velmi úspěšnou skupinu plazů (a to při zachování relativně uniformni morfologie a výhradně karnivorní obživě). Fylogeneticky jsou odvozeni zřejmě od varanoidních ještěrů, ovšem jejich konkrétní předky s jistotou neznáme. Též současná evoluce hadů je dosud opředena tajemstvím, i když je pravděpodobné, že procházela přes podzemní nebo štěrbinové skrytě žijící formy.

Hlavními zdroji evolučního úspěchu hadů bylo postupné dokonalé využití možností pohybu hadovitého těla bez končetin v nejrůznějším prostředí a pokročilé morfologické, fyziologické a etologické přizpůsobování (včetně vzniku nejdokonalejšího jedového ústrojí mezi obratlovci) k lovu, pohlcení a zpracování relativně obrovské kořisti polykané vcelku, a to při neobyčejně úsporném metabolismu a způsobu života vůbec, který umožňuje mimořádně ekonomické využití zdrojů (což vzhledem k urikotelii hadů platí i o vodě). Lov smyslově často dobře vybavené kořisti předpokládá i dokonalý rozvoj smyslů hadů, u nichž se zformovalo velmi osobité senzorické vybavení, ať již proto, že se tvořilo na základě již degenerovaného ústrojí ancestrálních předků (zrak), posunula se jeho funkce (specializace ucha na nezvukové vibrace) či dosáhlo vrcholné specializace a rozvoje mezi obratlovci vůbec (vomeronazální orgán, komplexní stereotermoreceptory). Výše uvedená přizpůsobení zaručují též, spolu s dalšími antipredačními mechanismy (např. mezi pozemními obratlovci neobvykle bohaté uplatnění mimkry), hadům i účinnou ochranu před nepřáteli. V reprodukční strategii hadů došlo v některých liniích k rozvoji zvýšené investice do potomstva formou vzniku živorodosti či jako určité její alternativy mateřské péče o snůšku.

Zatímco obecné evoluční tendence v průběhu vývoje hadů, kdy postupně procházely rozkvětem různé skupiny hadů, jsou jasné, jak je naznačeno výše, daleko složitější je postižení fylogeneze hadů. Problémem jsou zde především naprosto nedostatečná a útržkovitá fosilní dokumentace, velmi časté uplatnění paralelní a konvergentní evoluce v blíže fylogeneticky nepříbuzných liniích hadů a obtíže při taxonomickém vážení rozmanitých znaků hadů, kdy současné formy nesou často těžko hodnotitelnou mozaiku znaků starobylých i pokročilých. Namnoze zcela nejasné fyletické vztahy mezi jednotlivými liniemi hadů nacházejí odraz v neustálené klasifikaci hadů, která průběžně podléhá obrovským změnám, a mezi systémy jednotlivých autorů jsou nezřídka propastné rozdíly odrážející názorovou nejednotu na taxonomii hadů.

Adresa autora:

RNDr. Ivan REHÁK, CSc., V Holešovičkach 20, 180 00 Praha 8