| TERARISTA | 3 (2-3) 22-29 | 1992 |
Systematika, chov a rozmnožování hroznýšů rodu Epicrates Systematics, captive care and breeding of snakes of the genus Epicrates Ivan Rehák Úvod Neotropický rod Epicrates WAGLER, 1830, je taxonomicky nejdiverzifikovanéjším rodem hroznýšů podčeledi Boinae čeledi Boidae. Z deseti druhů, namnoze navíc ještě polytypických, má pouze jediný kontinentální rozšíření. Zbývajících devět žije na Bahamách a Antilách. Bez zajímavosti není ani to, že příbuzenské vztahy k tomuto rodu vykazují ostrovní pacifičtí hroznýši rodu Candoia (srv. REHÁK 1988). Díky modernějším taxonomických a fylogenetickým studiím (SHEPLAN & SCHWARTZ 1974, TOLSON 1987) prodělala klasifikace jednotlivých forem oproti starším systémům (srv. STIMSON 1969) značné změny a byly zformulovány hypotézy o vývoji a šíření rodu a o fyletických vztazích do něj řazených forem. Morfologicky a ekologicky jde o skupinu dosti rozrůzněnou. Biologie jednotlivých druhů v přírodě je prostudována jen velmi útržkovitě či vůbec. Informace o ekologii a etologii divokých populací některých forem publikovali například HENDERSON & al. (1987), CHANDLER & TOLSON (1990) a ŠEVČÍK & ŠEVČÍK (1988). V současné době jsou mnohé formy existenčně ohroženy (srv. VERGNER 1992). E. monensis granti, známý podle pouhých dvanácti jedinců, patří k nejvzácnějším hadům vůbec (NELLIS & al. 1983, TOLSON 1986). Pět druhů rodu je zaneseno v RDB IUCN, tři druhy v CITES I, zbývájící v CITES II. Rozpracování metodiky chovu a rozmnožování hroznýšů rodu Epicrates se jeví významným nejen pro úzké chovatelské záměry, ale též pro detailnější výzkum málo známé biologie mnohých z nich a v neposlední řadě i pro ochranu jejich genofondu. Shrnující údaje o chovu hadů rodu Epicrates publikovali HUFF (1980) a ROSS & MARZEC (1990). Zkušenosti s chovem některých druhů u nás uveřejnili např. VERGNER J. (1978) a VERGNER I. (1989). V předkládaném sdělení shrnuji vlastní mnohaleté zkušenosti s chovem a rozmnožování těchto hroznýšů. Některým z nich jsem již dříve věnoval zvláštní sdělení (REHÁK 1982, 1983a, b, 1986, 1992) . Přehled forem rodu Epicrates a jejich rozšíření
 Obr. 1: Hroznýš Epicrates fordii je obyvatelem sušších biotopů na ostrově Hispaniola The boid snake Epicrates fordii represent an inhabitant of dry biotopes on the island Hispaniola  Obr. 2: Hispaniolský hroznýš Epicrates gracilis je přizpůsoben k arboreálnímu způsobu života Epicrates gracilis from Hispaniola is adapted to arboreal mode of life
 Obr. 3: Epicrates s. striatus je největším z hispaniolskych hroznýšů Epicrates s. striatus represent the greatest boid snake of Hispaniola  Obr. 4: Novorozené mládě Epicrates s. striatus atypického žlutého zbarvení New-born juvenile of Epicrates s. striatus with atypical yellow colouration Metodická doporučení k chovu a rozmnožování Ubikace Nejvýhodnější je chov jednotlivě, avšak není to nezbytné. Teplotní gradient přes den 26 - 33 °C, v noci pokles úměrný geografickému původu druhu. Vnitřní zařízení by měla vždy doplňovat nádrž s vodou, úkryty a popřípadě větve (nezbytné pro arboreálního E. gracili). Podle ekologie druhu vlhkost od velmi vysoké (např. E. c. cenchria} po nízkou (E. chrysogaster, E. fordii aj.). Krmení Většina druhů v dospělosti dobře přijímá laboratorní hlodavce a kuřata. U druhů specializovaných na ektotermní kořist (E. gracilis, E. monensis) je v ochotě samostatně lovit zjevně velká variabilita. Mláďata některých druhů (zejména E. angulifer a E. cenchria) dobře žerou hlodavce. U druhů, u nichž dochází během ontogeneze ke změně typu kořisti z ektotermní na endotermní (např. E. striatus), mláďata nezřídka krmné hlodavce odmítají.  Obr. 5: Epicrates striatus fowleri z bahamského ostrova Andros patří pro svoji vzácnost v teraristických kolekcích k raritám Epicrates striatus fowleri from the island Andros of Bahama archipelago belongs to a valuable snakes in the collections of terrarium-kepers because of its rare occurrence Rozmnožování K páření u ostrovních forem dochází zpravidla v předjaří a na jaře. U E. c. cenchria je sezónnost rozmnožování potlačena. V rámci přípravy k páření se osvědčuje částečné snížení teploty, respektive zvětšit její denní amplitudu. Vhodné je pohlavní aktivitu stimulovat umístěním samice s více samci, kteří spolu mohou svádět ritualizované souboje. Březí samici je lépe chovat oddělené. Mnohdy i vysoce gravidní samice žerou, obzvláště je-li kořist předkládána zabitá. Při porodu je běžné, že vedle zdravých mláďat vyjdou i mláďata mrtvá, jakož i neoplozená a mrtvá vejce. Mnohdy samice mrtvá mláďata i vejce po porodu pozře. Je dobré dohlížet, aby toto chování vlivem deformace, způsobené abnormálními podmínkami terária či z jiných důvodů, nevyústilo v kanibalismus směrem k živým mláďatům. Pohlavní dospělost se dostavuje podle druhu a pohlaví ve 3 - 7 letech. Reprodukce samic může být podle druhu a okolností každoroční či obroční. Počet mláďat je velmi různý podle druhu - od několika relativně obrovských (E. angulifer) až po velký počet relativně drobných (u E. subflavus až kolem čtyřiceti). Odchov mláďat Mláďata E. angulifer se rodí relativné obrovská, avšak mnohdy s velkými nevstřebanými žloutkovými vaky, zejícími z břišní dutiny, takže jsou snadno zranitelná a málo pohyblivá. Je nezbytné je v klidu a v dostatečně vlhkém prostředí nechat, než se vaky "zatáhnou".. Jakékoli operační zásahy nejsou potřebné. Po první ekdysi pak již mláďata zpravidla sama náruživě loví krmné hlodavce. Také mláďata E. cenchria začínají žrát po první ekdysi. Je však třeba mít na paměti, že u dalších druhů (např. E. striatus) mláďata začínají přijímat potravu normálně až po druhém svlékání! V tomto případě probíhá první svlékání ihned po porodu a druhé následuje za 2 - 3 týdny. Krmení mláďat, vyžadujících ektotermní kořist, předpokládá, že si buď opatříme krmné ještěry, nebo přistoupíme k násilnému krmení, které je naštěstí u těchto hadů snadné. Často se i taková mláďata podaří přesvědčit k příjmu hlodavců, pakliže předkládanou kořist pachově přizpůsobíme přenesením pachových stop z ještěrů. Podmínky chovu mláďat jsou jinak v zásadě shodné s chovem dospělých. Jejich odchov ve společné nádrži je možný, ovšem za cenu menšího individuálního přehledu. Poznámka k ontogenetickým změnám zbarvení Zbarvení mláďat druhů rodu Epicrates se vyznačuje stejnou kresbou jako u dospělých, u některých druhů má však barevný nádech (zvláště výrazně u E. exsul). Pozoruhodnou barevnou odchylku, o níž jsem v literatuře nenašel žádnou zmínku, jsem zaznamenal v potomstvu (shodné u všech sourozenců) normálně zbarvené samice a erythrického samce E. s. striatus. Mláďata byla žlutá, přední část ventrální strany těla měla bílou (srv. barevnou fotografii in REHÁK 1992). Během růstu tato mláďata ztmavla, ale jinak i v dospělosti zůstala zbarvena zcela odlišně od barevně normálních jedinců Závěr Hady rodu Epicrates lze při vhodné metodice chovat i rozmnožovat v lidské péči. Úkolem jejich chovatelů by mělo být udržení taxonomické "čistoty" jednotlivých chovaných forem a vytvoření geneticky kvalitní a vitální "terarijní populace", která u ohrožených forem může při katastrofickém vývoji v přírodní populaci sehrát roli genetického rezervoáru. To ovšem vyžaduje promyšlený výběr chovných skupin a vzájemnou spolupráci chovatelů. V tomto kontextu může být velkou pomocí pro úvahy o zkvalitnění chovu a stanovení vhodné chovné strategie centrální evidence chovaných jedinců v plemenné knize příslušného druhu. Zavedením a vedením takové knihy pro E. angulifer byla v současné době pověřena Zoologická zahrada v Praze. Literatura HENDERSON R. W., NOESKE-HALLIN T. A., OTTENWALDER J. A., SCHWARTZ A., 1987: On the diet of the boa Epicrates striatus on Hispaniola, with notes on E. fordi and E. gracilis. Amphibia-Reptilia 8, 3: 251 - 258. HUFF T. A., 1980: Captive propagation on the subfamily Boinae with emphasis on the genus Epicrates. - Pp. 125 - 134 in: MURPHY J. B., COLINS J. T., eds.: Biology and diseases of captive reptiles. SSAR Contributions to Herpetology No. 1. CHANDLER C. R., TOLSON P. J., 1990: Habitat use by a boid snake, Epicrates monensis, and its anoline prey, Anolis cristatellus. - J. Herpetol. 24, 2: 151 - 157. NELLIS D. W., NORTON R. L., MACLEAN W. P., 1983: On the biogeography of the Virgin Islands boa, Epicrates monensis granti. - J. Herpetol 17, 4: 413 - 417. REHÁK I., 1982: Zkušenosti s chovem hroznýšovců Epicrates striatus. - Akvárium terárium 25, 4: 24 - 25, 1 pl. REHÁK I., 1983a: Málo známý bahamský hroznýšovec Epicrates striatus fowleri. - Akvárium terárium 26, 5: 28 - 29, 1 pl. REHÁK I., 1983b: Pozoruhodný chovanec terária Epicrates gracilis. Akvárium terárium 26, 6: 30 - 31. REHÁK I., 1986: Zajímavý hroznýšovec Epicrates fordi. - Akvárium terárium 29, 4: 31 - 32, 2 pl. REHÁK I., 1988: O tichomořském hroznýši Candoia aspera. Akvárium terárium 31, 6: 26 - 28. REHÁK I., 1992: Epicrates s. striatus. - Akvárium terárium 35, 4: 1, 1 pl. ROSS R. A., MARZEC G., 1990: The reproductive husbandry of pythons and boas. - 270 pp., IHR, Stanford. SHEPLAN B. R., SCHWARTZ A., 1974: Hispaniolan boas of the genus Epicrates (Serpentes, Boidae) and their Antillean relationships. - Ann. Carnegie Mus., 45, 5: 57 - 143. STIMSON A. F., 1969: Liste der rezenten Amphibien und Reptilien. Das Tierreich. Lieferung 89. 49 pp., W. de Gruyter, Berlin. ŠEVČÍK J., ŠEVČÍK J., 1988: Hroznýšovec kubánský ve volné přírodě, Epicrates angulifer. - - Akvárium terárium 31, 1: 31 - 32, 1 pl. TOLSON P. J., 1986: Cooperative planning in implementing a conservation strategy for the Virgin Islands boa, Epicrates monensis granti. - AAZPA 1986 Annual Proceedings: 155 - 158. TOLSON P. J., 1987: Phylogenetics of the boid snake genus Epicrates and Caribbean vicariance theory. - Occas. Papers Mus. Zool., Univ. of Michigan 715: 1-68. VERGNER I., 1989: K ekologii, etologii a rozmnožování hroznýšovce kubánského v teráriu, Epicrates angulifer. - Akvárium terárium 32, 1: 26 - 31. VERGNER I., 1992: Ohrožení plazi světa. 22. Hadi II (Squamata, Serpentes, Boidae - Komplex II). - Akvárium terárium 32, 10: 35 - 38. VERGNER J., 1978: Tři druhy rodu Epicrates z Antilské oblasti. - Akvárium terárium 21, 5: 140 - 142. Summary Systematics and biology of the genus Epicrates is reviewed. The methods and recommendations based on long-term author's observations and experience are given for the successful breeding in captivity. Unusual observation of colouration in babies of E. s. striatus is described - all of the progeny produced by normally coloured female and erythrystic male were yellow, with white anterior part of the ventral body side (for color photograph see REHÁK 1992). During the growth the juveniles became more dark. Thus their colouration was very different compared to normally coloured juveniles as well as adults. Adresa autora:
RNDr. Ivan Rehák, CSc. | ||
| << Předchozí | Další >> | |
Obsah