Problematika základních léčiv u plazů: vitamíny a minerální látky

Vitamin and mineral supplementation in captive reptiles

Tomáš Vopršálek

Úvod

Úspěšný chov plazů v zajetí není možný bez podávání vitamínů a nerostných látek. Správnou výživou našich chovanců předejdeme nejen rozmanitým projevům různých avitaminóz, ale mnohdy i problémům se snášením vajec a jejich inkubaci.

Vitamíny jsou esenciální sloučeniny, které organismy buď nedokáží syntetizovat vůbec, nebo je tvoří jen v nedostatečném množství. Ve schopnostech syntetizovat vitamíny existuji velké mezidruhové rozdíly (ŠIMŮNEK 1989). V podstatě jsou však vitaminy pro živočichy exogennimi faktory, produkované rostlinami nebo mikroorganismy ve formě at už hotových vitamínů či jejich prekursorů - provitamínů, přijímaných v krmivu.

Je možno říci, že při každém onemocnění je v určitém směru a stupni porušen metabolismus. Zvláštním druhem poruch metabolismu jsou poruchy vyvolané nedostatkem (karencí) určitých životné důležitých látek, ke kterým patří také avitaminózy a hypovitaminózy.

U plazů se častěji setkáváme zejména s onemocněními, způsobenými úplným či částčným nedostatkem vitaminů A, B a D. Zjistit příčiny onemocnění není vždy jednoduché: zvláště při polyvitaminózách nebo hypovitaminózách v počátečním stadiu působí stanovení správné diagnózy potíže. Avitaminózy, při kterých nenastaly pokročilé orgánové změny, a primární hypovitaminózy se dají poměrné dobře a rychle léčit podáním vhodných vitamínů. Terapeutický zákrok je velice efektní, protože zabezpečením dostačujícího přísunu vitamínů se příznaky krátkodobého onemocnění z jeho karence plně odstraní.

Vitamín A

Vitamín A (axeroftol, retinol) chemicky náleží k isoprenoidním lipidům. V hotové formě se vyskytuje poměrně málo, ale přichází zpravidla jako provitamín, především v zelených částech rostlin. Z toho vyplývá, že u plazů, živicích se rostlinnou potravou (např. leguáni nebo suchozemské želvy), není takový předpoklad vzniku onemocnění jako u plazů ostatních (např. vodních želv, některých hadů, krokodýlů a většiny ještěrů). Již vytvořený vitamin A je obsažen ve vejcích (zvláště žloutku) a v játrech. Nedostatkem vitamínu A tudíž netrpí hadi požírající s oblibou ptačí vejce, jako např. severoamerická užovka býčí (Pituophis sayi) nebo užovka černá (Elaphe obsoleta) a typičtí specialisté na ptačí vejce - vejcožrouti (Dasypeltinae). Vejce jsou i hlavní součástí jídelníčku korovců. Dietu plazů, kteří mohou v umělých podmínkách přijímat různorodou stravu, je možno touto formou vitamínem A obohatit, třeba i vpravením žloutku do myšat.

Příznaky onemocnění, způsobeného částečným nebo úplným nedostatkem vitamínu A se projevuji zvláště u vodních plazů. PHILLIPS (1986) například ve zpracovaném přehledu onemocnění želv, hadů a ještěrů uvádí hypovitaminózu A u želv se 100 % výskytem u 38 vyšetřených zvířat. U želvy nádherné (Trachemys scripta elegans), která je často chována v domácnostech, se příznaky onemocnění objeví v průběhu několika týdnů po zakoupení. Příčinou je jednostranné krmení syrovým masem a vedle monodiety se na jeho vzniku a průběhu spolupodílejí i nesprávné zoohygienické podmínky (VOPRŠÁLEK 1989).

Vitamin A má význam pro vidění a je nezbytný k udržení normálního stavu výstelky sliznic a různých žláz. Při jeho nedostatku se objevují na sliznicích, zvláště na sliznici víček, poruchy, projevující se zeslabením epitelu a jeho rohovatěním. Onemocnění začíná zánětem sliznice viček, později se objevuje zhrubnutí sliznice, v konečném stadiu se víčka k sobě přiblíží natolik, že postižený jedinec vůbec nevidí. Sliznice víček je málo elastická. Za tohoto stavu se mohou vyskytovat i sekundární infekce, jak je připomíná např. WARWICK (1985).

Histologickým vyšetřením lze prokázat metaplázii buněk Harderovy žlázy. Cylindrický epitel je nahrazen vícevrstevným rohovatějícím epitelem . Zrohovatělé buňky jsou odlučovány a misí se se slznou tekutinou, ve které se někdy nacházejí zánětlivé buňky (ELKAN et ZWART 1967). Tyto shluky bílých buněk jsou uloženy tak, prosvitají skrze edematózně prosáklá vička. Tyto příznaky jsou provázeny celkovým zhoršením zdravotního stavu: somnolencí (letargickou ospalostí), inapetencí (nechutenstvím) a katary sliznic trávicích orgánů.

Terapie vitamínem A vede v nekomplikovaných případech, kdy zvíře ještě normálně přijímá potravu, k regeneraci epitelu během 14 - 17 dní (IPPEN, SCHRÖDER et ELZE 1985), přičemž je bělavý štěp vyplavován slzami a zarudlost očního okolí během několika málo dní mizí. U těžších případů, kdy zvířata již nežerou, je možné opakovat terapii vitamínem A po pěti až šesti týdnech , aniž by hrozilo nebezpečí předávkování (IPPEN, SCHRÖDER et ELZE 1985). Je však nutné pacienta udržovat v dobré kondici a prognózu stanovit opatrně. ZWART (1977) považuje za optimální léčebnou dávku 60 000 - 120 00 mezinárodních jednotek na 1 kg hmotnosti. IPPEN, SCHRÖDER et ELZE (1985) se domnívají, že nejvhodnější je jednorázová aplikace vitaminu A v dávce 100 000 IU/kg.

Vitamíny B

Jde o komplex faktorů. Onemocnění z nedostatku vitamínů B, popřípadě jejich složek, probíhají většinou za nervových příznaků, celkové slabosti a trávicích poruch.

Příznaky onemocnění: zajímavý případ nedostatku thiaminu udává FRYE (1981) u jedné suchozemské želvy, která byla více než dva měsíce krmena monodietou ze zmrzlých ryb; došlo k zapadnuti očního bulbu do očních jamek. Tento příznak ukazuje na specifickou neuropatii, která byla způsobena nedostatkem vitamínu B₁. Po třech injekcích thiamin hydrochloridu v dávce 10 mg/kg, podávaného týdně, nastalo v druhém týdnu výrazné zlepšení. Nedostatek vitamínů B doprovázejí příznaky nervových onemocnění, jako opistotonus a tortikolis, popsána je rovněž peréza pánevních končetin u leguána zeleného (Iguana iguana).

Terapie a prevence není dosud dostatečně propracována. Pro prevenci onemocněni z nedostatku vitamínu B u plazů doporučuje IGOLKINA (1975) v podzimním a zimním období dávku 1,3 mg thiaminu na 1 kg hmotnosti a 1 mg/kg riboflavinu jednorázově. Jako doplňkovou léčbu navrhuje použití ultrafialového záření. VOPRŠÁLEK (1989) doporučuje použití Thiaminu Spofa inj. v dávce 80 - 100 mg/kg po dva dny a stejný autor podávání vitaminu B₁₂, 3000 IU/kg v objemu 1-2 ml/kg subkutánné nebo intramuskulárne 2 - 3 x týdně po dva týdny.

Vitamín D

Vitamín D (kalciferol) je chemicky blízký steroidům. Vitamín D reguluje výměnu vápníku a fosforu v organismu, t.j. usměrňuje vstřebávání vápníku a fosforu z gastrointestinálního traktu, jejich ukládání v kostech a také jejich vylučování. U plazů má význam vitamín D₃ (cholekalciferol) s účinkem podobným ergokalciferolu, potřebného u savců. Vitamín D₃ zlepšuje vstřebávání vápníku a fosforu; je-li však jejich přísun nedostačující, nemůže je nahradit. Jsou-li vápník a fosfor v nesprávném poměru, vyrovnává a odstraňuje následky tohoto nepoměru.

Příznaky onemocnění: ztráta apetitu, zpomalení růstu, výskyt rachitidy, snížená odolnost vůči vnějším vlivům. U plazů jsou pro nedostatek vitamínu D obzvláště charakteristické tyto příznaky: měknuti krunýře u suchozemských i vodních želv, zvětšeni čelistí (zvláště u suchozemských želv), příčné pruhování hřbetního krunýře želv, , změny na chrupavčitých částech kosti a rachitidu (VOPRŠÁLEK 1982 a 1989). Při rychlém růstu mladých jedinců rodu Trachemys, kterým nejsou v potravě podávány stavební prvky pro růst kostry, lze pozorovat i ochrnutí pánevních končetin, což souvisí se vznikem a průběhem rachitidy. Pouze u hadů se, vzhledem ke způsobu jejich výživy, pravá rachitida projevuje jen málo. Většina druhů hadů se totiž špatné přeorientovává na jiný druh potravy, než přijímá v přírodě, takže i při chovu v zajeti dostávají přirozenou potravu. VOPRŠÁLEK (1989) zachytil ve třech případech rachitické změny na páteři u albinotické formy užovky červené (Elaphe guttata), což možná souvisí i s příbuzenským křížením.

Terapie vyžaduje velikou opatrnost, protože byly prokázány toxické účinky vitaminu D₃; předávkování rovněž vede k vysrážení vápníku do různých orgánu a tkání, eventuálně vzniku kalcinomů v místě vpichu po opakované aplikaci. IGOLKINA (1975) považuje za optimální přidávat v jarním období do krmiva vitamín D₃ v dávce 143 IU/kg a v zimním období ozářeni ultrafialovými paprsky.

Při předávkování běžně užívaných vitamínů nevzniká takové nebezpečí jako při předávkování jiných léčiv, je však samozřejmé, že přebytek vitaminů s sebou přináší některé negativní projevy. Ty se zvláště výrazné projeví při předávkováni vitamínu D₃, a i když problematika hypervitaminóz není doposud u plazu hlouběji propracována, řada autorů se o ni zmiňuje, z prací LINDTA (1968), WALLACHA (1966), IPPENA (1965) vyplývá, že dávka vitamínu D₃, 200 000 IU/kg vyvolává u plazů příznaky hypervitaminozy. Uvádí, že při předávkování vitamínu D dochází k ukládání vápníku do srdce, aorty, ledvin a žaludku, deformacím kostry a k potížím gastrointestinálního traktu. LINDT (1968) uvádí příznaky příznaky hypervitaminozy při dávce 45 000 IU vitamínu D₃ na ještěrku o hmotnosti 200 g. U vitaminů skupiny B, které jsou vylučovány ledvinami, není nebezpečí předávkování velké.

Vitamíny C a E

Příznaky onemocnění z karence vitamínů C (kyselina askorbová) a vitamínu E (alfa-tokoferol) a možnosti terapie jsou dosud nedostatečné propracovány, i když se někteří autoři o ní zmiňují. Při karenci vitaminu C prokázal VOPRŠÁLEK (1989) pitvou ulcerózní změny žaludku a krvácení ze žaludeční sliznice. Autor doporučuje dotaci vitamínem C jako doprovodnou léčbu při pokročilé hnilobě tlamy (stomatitis ulcerosa), zvláště u velkých hroznýšovitých hadů, v dávce 50 mg/kg. IGOLKINA (1975) doporučuje v podzimním a zimním období podávat do krmiva 35 mg/kg vitamínu C.

Vliv nedostatku vitamínu E je rovněž málo znám. Projevuje se úbytkem svaloviny různého stupně a rozsahu. Jako důsledek jeho karence bývá uváděno i chorobné ztučněni. Úbytek svaloviny je patrný zejména v mezižeberních prostorech velkých ještěrů. Jako prevence v jarním období postačí podle IGOLKINY (1975) přidat do krmiva 0,06 mg vitaminu E na l kg živé hmotnosti zvířete. VOPRŠÁLEK (1989) doporučuje při léčbě E-avitaminóz podávat u zvířat o hmotnosti 20-30 g 1,5 mg vitamínu E jednorázově nebo opakované s týdenním intervalem.

Minerální látky

Z minerálních látek jsou v tělech plazů nejvíce zastoupeny sloučeniny vápníku a fosforu. 99% kalcia, obsaženého v těle zvířat, je vázáno v kostře ve formě hydroxiapatitu (ŠIMŮNEK 1989). Ostatní minerální látky jsou zapotřebí jen ve stopách, což však nikterak nesnižuje jejich význam. Přísun těchto látek zajišťuje plnohodnotné krmení. V některých případech je však nutné tyto látky dodat tělu i ve formě léčiv; při tom se vhodně uplatňují různé přísady do krmiva. U hmyzožravých ještěrů je vhodné nechat obalit krmivo substancí obsahující minerální látky resp. vitamíny, u masožravých plazů zabudovat vitamínové a minerální doplňky do potravy, např. do myšat; u býložravých plazů doplňky podat na mírně zvlhčenou zeleninu nebo ovoce.

Z veterinárního hlediska jsou důležité především onemocněni z nedostatku vápníku a fosforu, z karence stopových prvků nedostatek jódu.

Vápník a fosfor

Bylo již uvedeno, že do hospodařeni organismu s vápníkem a fosforem zasahuje podstatně vitamín D, při jehož dostatku se upravují drobné nesrovnalosti v poměru vápníku a fosforu v krmivu. Procesy mineralizace kostí jsou stimulovány metabolity vitamínu D. Souběžně s mineralizací probíhá resorbce, a to jako demineralizace i jako odbourávání matrix (Šimůnek, 1989). Tyto procesy jsou v rovnováze. V krvi živočichů (s výjimkou býložravců) je udržována konstantní hladina kalcia.

Každé narušení rovnováhy mineralizace a demineralizace kostí jakož i snížení resorbce Ca vede k morfologickým změnám kostry i k ovlivnění řady dalších funkcí organismu. Během růstu může dojit k rachitis. Mobilizace zásob Ca z kosti může při předávkování vitamínů D vést až k nadměrné demineralizaci kostí, k hyperkalcémii i hyperfosfsatémii. Protože nadbytečný fosfor je ledvinami vylučován rychleji než vápník, dochází snadno ke kalcifikaci parenchymatózních orgánů.

Z nedostatku vápníku a fosforu onemocní zejména plazi, kteří se živí pouze rostlinnou potravou (např. suchozemské želvy), dále druhy přijímající potravu bohatou na uhlohydráty (leguáni) a také plazi krmení samotným masem bez kostí. V těchto případech se doporučuje (zvláště mláďatům) obohacovat krmivo přípravky obsahujícími tyto prvky, jak bude níže uvedeno.

Příznaky onemocnění: nedostatek vápníku a fosforu v krmivu provázejí u plazů trávicí potíže, zúženi kanálků dutých kostí a jejich zesílení a také renální osteodystrofie. Dále se objevují potíže při budování skeletu želv (především u vodních, ale i u suchozemských). IPPEN et al. (1985) poukazují na zajímavou poruchu metabolismu kalcia, kdy při chronické nefritidě došlo u suchozemské želvy Testudo hermanni ke vzniku ostře ohraničeného ložiska vápníku uprostřed rohovky, tudíž zvýšenému ukládání v různých orgánech a tkáních. V části věnované vitamínu D₃ byly již zmíněny VOPRŠÁLKEM (1989) uváděné rachitické změny na páteři Elaphe guttata.

Terapie: preparáty, obsahující vápník a fosfor, se podávají buď per os nebo injekčně - subkutánně nebo intramuskulárně. VOPRŠÁLEK (1989) doporučuje aplikovat subkutánně Glyphostan v dávce 0,1 ml na 200g hmotnosti, 1 - 2 x týdne v sérii deseti injekcí. Směsí uhličitanu a fosforečnanu vápenatého u mláďat plazů, živicích se rostlinnou potravou (mláďata suchozemských želv a leguánů) lze poprášit mírně zvlhčenou zeleninu nebo ovoce; u ostatních druhů plazů můžeme preparáty zabudovat potravy (mrtvé i živé).

Jód

Nedostatek jódu se vyskytuje u těch plazů, kteří v zajetí získají z pitné vody jeho subnormalní množství. Deficit jódu je spojen s onemocněním štítné žlázy. Ve stopových dávkách je jód nezbytný rovněž pro růst a vývoj organismu a pro přeměnu látkovou.

Příznaky onemocnění: štítná žláza je zvětšená a ve většině případů dobře vidtelná. Jeví se jako pevný, ostře ohraničený útvar různé velikosti a lze ji vidět i vypalpovat. Výše uvedené znaky pozoroval VOPRŠÁLEK (1989) u dvou dovezených užovek rodu Elaphe. Problematická je diagnóza u želv, u nichž je štítná žláza lokalizována na srdeční bázi a tudíž klinickému vyšetření nepřístupná.

Terapie: dávky je nutno upravovat tak, aby nedošlo k hyperthyreoidismu anebo otravě jódem - iodismu. VOPRŠÁLEK (1989) doporučuje mírné jódování vody jodidem draselným v dávce 180 - 180 mg na 1 l pitné vody.

Namísto závěru poznámka redakce

Preventivní podávání vitamínů a nerostných látek musí chovatel zabezpečit v rámci pravidelné péče sám. Pokud se však objeví u chovaných plazů příznaky onemocněni (a to nejen karence vitaminů či nerostných látek), je potřeba nechat zvíře vyšetřit zkušeným veterinářem. Stanovit správnou diagnózu není tak jednoduché, jak se může z kusých informací zdát, a neodborným podáváním různých chemoterapeutik - třeba i "pícháním antibiotik od boku" - se dá hodně pokazit. Doufejme, že se časem změní zkušenost Dr. Vopršálka s teraristy, kteři mu zpravidla přinášejí své chovance teprve ve stavu, kdy už jim není pomoci.

Tabulka 1: Doporučené dávky vitaminů a nerostných látek pro plazy
Recommended doses of vitamin and minerál supplements in reptiles

Vysvětlivky: IU/kg = mezinárodní jednotky na kilogram živé hmotnosti; i.m. = intramusklárné - nitrosvalové; p.o. = per os - ústy

Literatura

ČERNOŠEK, A. (1989): Osobní sdělení - Personal communication

ELKAN E., ZWART P., 1967: The ocular disease of young terrapins caused by vitamin A deficiency. - Path. vet. 4: 201 - 222.

FRYE F. L., 1981: Biomedical and surgical aspects of captive reptile husbandry. - Edwardsville, Kansas: Vet. med. Publ. Comp. (ex IPPEN, SCHRÖDER et ELZE, 1985)

IPPEN R., SCHRÖDER H., ELZE K., 1985: Handbuch der Zootierkrankheiten, Band l - Reptilien. 474 pp., Akademie - Verlag, Berlin.

IPPEN R. 1965: Über Sektionbefunde bei Reptilien. - Zbl. allg. Path. 107: 520 - 529.

IGOLKINA O, 1975: Osobní sděleni - Personal communication

LINDT S.: Kalzinose D bei verschiedenen Tieren. - Wiener. tierärztl. Mschr. 55: 148 - 164

PHILLIPS I. R., 1986: Reptiles encountered in practice: a survey of two hunderd and fořty cases. - J. Small. Anim. Pract. 27: 807.

ŠIMŮNEK J., 1989: Speciální farmakologie. - 194 pp., SPN Praha.

VOPRŠÁLEK T., 1982: Nemoci plazů v zajetí. - Chovatel 21, 3: 67 - 68.

VOPRŠÁLEK T., 1989: Vitamíny a minerálie - důležitá složka výživy plazů. - Pp. 25 - 33 in: Aktuální problematika ve veterinární medicíně malých zvířat. ČSVTS a MěVS Praha.

WALLACH J. D., 1966: Hypervitaminosis D in green iguanas. - J. Amer. Vet. Med. Assoc. 149: 912 - 914.

WARWICK C., 1985: Red-eared terrapins. - Vet. Rec. 116: 331.

ZWART P. , 1977: Haltungs- und Fütterungsfehler bei Reptilien. - Verh. der Erkrg. Zootiere Poznaň 19: 7 - 13.

Adresa autora:

MVDr. Tomáš Vopršálek, CSc.
Veterinární ošetřovna
Rybalkova 15 100 00 Praha 10 - Vršovice
tel. 02/25 21 39