ROZMNOŽOVÁNÍ HROZNÝŠOVITÝCH HADŮ - část II

Ing. Ivan Vergner

C. PYTHONINAE

a/ Chondropython viridis (Krajta stromní) n = 5

Rodičovská zvířata měřila 130 až 159 cm, samice byly vždy větší. Páření probíhala v VIII až XI, březost lze odhadnout na 89 až 127 dní (Ø 107 dní) Snůšky trvaly 330 až 460 minut. Samice snesly 4 až 30 normálně vyvinutých a až 8 voskovitých vajec (40% snůšek) Velikost vajec kolísala mezi 37,0 až 41,1 mm délky a 22,5 až 28,0 mm šířky (střední hodnoty) váha 11,1 až 16,9 g. Inkubace vždy v inkubátoru při teplotě 27 až 30 °C a vlhkosti vzduchu 80 až 98%, vejce byla uložena na molitanu (jednou na rašeliníku) Inkubační doba kolísala mezi 60 až 65 dny (Ø 62 dny) mezi prvním proříznutím vaječné blány mláděte a opuštěním posledního vejce uplynulo až 5 dní. V jednom případě se vylíhlo 6 živých a 2 mrtvá mláďata; v druhém případě se vylíhlo 5 hnědých mláďat. Embryonální mortalita dosahovala 47 až 100%. Mláďata měřila 300 až 345 mm (Ø 329 mm) vážila 6,8 až 9,0 g (Ø 7,9 g) Zpočátku musela být až 14x uměle nakrmena. Odchov v 2. generaci se dosud nepodařil.

b/ Python molurus bivittatus (krajta tmavá) n = 9

Dospělá zvířata dosahovala velikosti 250 až 550 cm a váhy až 105 kg (větší byly vždy samice). Páření probíhalo v X až II, březost lze odhadnout na 22 až 174 dní (Ø 91 dní) Snůšky probíhaly v II až V samice snášely 14 až 63 normálně vyvinutých a až 38 voskovitých vajec, nejvyšší počet byl 90 vajec. Samice vždy pečovaly o snůšku. Inkubační doba trvala 57 až 71 dní (Ø 61 dní) mezi prvním proříznutím vaječné blány a posledním opuštěním vaječného obalu uplynulo až 5 dní. Embryonální mortalita nebyla zaznamenána, ovšem až 20% mláďat bylo ve vejcích mrtvých či uhynulo během líhnutí a až 42% vajec bylo neoplozeno. Všechna mláďata přijímala od počátku potravu samostatné.

c/ Python molurus molurus (Krajta tygrovitá) n = 2

Samice měřila 360 cm. samec 320 cm. Páření probíhalo v X až I, březost lze odhadnout na 25 až 174 dní (Ø 96 dní) Snůšky proběhly v II až IV samice snášela 23 a 22 vajec. Pod péčí matky se vylíhlo 9 až 12 živých mláďat (líhnivost 39 až 54%) 3 a 14 vajec bylo neoplozeno a v jednom případě byla v 7 vejcích deformovaná embrya. Mláďata začala přijímat potravu samostatné.

d/ Python regius (Krajta královská) n = 5

Dospělí hadi dosahovali 108 až 115 cm (samice byly vždy větší). Páření byla pozorována v IX až X a XII až IV, březost lze odhadnout na 50 až 176 dní (Ø 114 dní). Snůšky proběhly v II až V jedna ze snůšek trvala 195 minut. Počet velkých vajec kolísal od 4 do 6, velikost 41,2 až 50,0 x 79.8 až 83.5 mm (střední hodnoty) a váha 73,1 až 137,5 g. Při péči samice o snůšku trvala inkubace 71 až 74 dní a líhnivost dosahovala Ø až 75%. V inkubátoru při 29 až 33 °C, 90 až 97% vzdušné vlhkosti na substrátu molitan trvala inkubace 58 až 72 dní a líhnivost dosahovala 40 až 83%. Mezi prvním proříznutím vaječné blány do posledního opuštění vejce uplynulo až 9 dní; umělé proříznutí vaječné blány se osvědčilo. Nejmenší mláďata bylo nutné nakrmit uměle, vetší mláďata žrala samostatné. První odchov byl dosažen již ve věku 4 let.

e/ Python reticulatus (Krajta mřížkovaná) n = 2

Ze dvou případů rozmnožení byl jen jeden podrobněji zaznamenán. Páření proběhlo v X až XI, snůška v I, březost lze odhadnout na 83 dní. Samice snesla 30 vajec a pod její péčí trvala inkubace 68 až 69 dní. Od prvního proříznutí do opuštění posledního vejce uplynuly asi 2 až 3 dny. Ze dvou snůšek se vylíhlo 5 a 9 mláďat.

f/ Liasis childreni n = 1

Dospělá zvířata dosahovala 115 až 130 cm, samice byly větší. K páření docházelo v III až IV, k snůšce koncem V. Samice snesla 14 vajec o průměru asi 30 mm. Inkubace v rašeliníku v inkubátoru při teplotě 25 až 32 °C (většinou 27 až 30 °C), vlhkost vzduchu ke 100%. Inkubační doba trvala 55 dní, z 11 vajíček dovedených do konce inkubace se vylíhlo 14 mláďat, velikost mláďat 22 až 30 cm. Zpočátku bylo nutné umělé krmení.

V kategorii oviparních hroznýšovitých hadů (Pythoninae) bylo vyhodnoceno celkem 24 snůšek zaznamenaných na území ČSFR v posledních 12 letech.

3. Poděkování

Můj srdečný dík patří všem spolupracovníkům, účastníkům ankety o rozmnožování hroznýšovitých hadů:

Ladislav Čech (Frýdek-Místek): Boa c., E. cenchr. m., P. molur bivittatus, P. m. molurus

Štefan Gočál (Trnava): Pyth. m. bivittatus

Ing. Vladislav Jiroušek (ZOO Jihlava): Corallus e. enydris

Dr. Pavel Kočí (Dvůr Králové n.L.): Boa c., E. cenchr. m., E. angulifer, E. striatus

František Papež (Prachatice): E. cenchr. m.

Pavel Polák (Rakovník): Eryx tatar., E. tatar. vittatus, E. miliaris x E.tatar, P. regius

Lubomír Rejthar (Opočno): Boa c.

Pavel Spurný (Rousínov): Eunectes notaeus

Ing. Jiří Trávníček (ZOO Plzeň): Eunectes murinus

Jiří Vergner (Praha): E. fordi, E. inornatus

Petr Voženílek (ZOO Ústí n.L.): Boa c., E. cenchr. m., Eunectes notaeus, P. molur. bivittatus, P. reticulatus, P. regius

4. Souhrn

V práci je popsáno a vyhodnoceno rozmnožování následujících hroznýšovitých hadů z ČSFR za posledních 12 let: Boa constrictor, Corallus enydris cooki, C. e. enydris, Epicrates angulifer, E. cenchria maurus, E. ford E. i. inornatus, E. striatus, Eryx j. jaculus, E. jaculus turcicus, E. miliaris, E. tataricus, E. tataricus vittatus, Eunectes murinus, E. notaeus, Tropidophis melanurus, T. feicki, Chondropython viridis, Python molurus bivittatus, P. m. molurus, P. regius, P. reticulatus a Liasis childreni, celkem 23 taxonů Boidae (+Tropidophidae) a 92 případů rozmnožení.

Zusammenfassung

In der Arbeit die Vermehrung folgenden Arten und Unterarten wurde beschrieben und ausgewertet: Boa constrictor, Corallus enydris cooki, C. e enydris, Epicrates angulifer E. cenchria maurus, E. fordi. E. i. inornatus. E. striatus. Eryx jaculus jaculus, E. jaculus turcicus, E. miliaris, E. t.tatricus, E.tatricus vittatus, Eunectes murinus. E. notaeus, Tropidophis melanurus, T. feicki, Chondropython viridis, Python molurus bivittatus, P m. molurus, P. regius, P. reticulatus a Liasis childreni. Aus der ČSFR im Zeitraum von 12 letzten Jahren wurden insgesamt 23 Taxa der Familie Boidae (+ Tropidophidae) und 92 Fortpflanzungsfälle bearbeitet.

5. Přehled literatury

1. ANONYMUS (1988): Odchov mláďat anakondy velké v ZOO Plzeň. ČTK - Práce č. 208/3.9.1988, s. 2.

2. BÁLEK, J. (1981): Odchov hroznýšovitých hadů v ZOO Ústí nad Labem. AT 24 (4): 30.

3. HANZLÍK, M. (1979): Odchov krajty tmavé v plzeňské ZOO. Živa 27 (5): 189.

4. KOPEČNÝ L. (1988): Chov a rozmnožení hroznýšovce duhového, Epicrates cenchria maurus. AT 31 (4): 27 - 28.

5. OLEXA, A. (1981): Množení krajty stromní Chondropython viridis. AT 24 (4): 16 - 18.

6. REHÁK, I. (1982): Rozmnožení psohlavce orinockého v zajetí. AT 25 (1): 27-28.

7. REHÁK, I. (1982): Zkušenosti s chovem hroznýšovců Epicrates striatus. AT 25 (4): 24 - 25.

8. REHÁK, I. (1984): Zkušenosti s egyptskými hroznýšky. AT 27 (3): 31-32.

9. REHÁK, I. (1990): Kubánský had Tropidophis feicki v přírodě a v zajetí. AT 33 (2): 26-28.

10. REHÁK. I. (1990): Etologie a rozmnožení australské krajty Liasis childreni v zajetí. AT 33 (4): 30 - 32.

11. PŘIKRYL, Z. (1989): Chov a rozmnožování hroznýška tureckého (Eryx jaculus turcicus) v teráriu. Inf. zprav. AT ČSCH, č. 4/89, s. 14 - 15.

12. VÁVRA. O. (1979): Rozmnožení kubánského hroznýška Tropodophis m. melanurus. AT 21 (2): 59.

13. VERGNER. I. (1985): Corallus enydris cooki - chov a rozmnožování v teráriu. AT 28 (1): 30 - 32.

14. VERGNER. I. (1985): Kubánský hroznýšek Tropidophis melanurus v teráriu. AT 28/3/: 24 - 26

15. VERGNER, I. (1985): O systematice. chovu a rozmnožování hroznýše královského (Boa constrictor) v teráriu. AT 28 (5): 24 - 28.

16. VERGNER. I. (1985): Zur Nachzucht seltener Riesenschlangen - Chondropython viridis. Elaphe - Sonderheft 1985, s. 90 - 93.

17. VERGNER, I. (1987): Krajta stromní. Chondropython viridis, chov a rozmnožování v teriáriu, část 1 a 2. AT 30 (2): 29 - 32 a (3) 29 - 32.

18. VERGNER, I. (1987): Python regius - chov a rozmnožování v teráriu. In: XIV. národní aktiv teraristů Most I987. vyd. ZO ČSCH Osek, s. 29 - 32.

19. VERGNER, I. (1988): Zur Situation der Boidenzucht in der CSSR. In. Jahrestagung der DGHT in Hannover 1988, s. 44.

20. VERGNER, J. (1978): Tři druhy rodu Epicrates z Antilské oblasti. AT 21 (5): 140 - 142.

21. VERGNER, J. (1979): O hadech rodu Corallus. AT 22 (6): 172 - 175.

22. VERGNER, J. (1987): Hroznýšovec z Portorika. Živa 35 (2): 72.

23. VERGNEROVI, O. a J. (1977): Dvojí rozmnožení hroznýšovitého hada Epicrates cenchria maurus. AT 20 (3): 74 - 75.

Adresa autora:

Ing. Ivan Vergner, 285 65 Zbýšov v Čechách 33