Jak celníci zachránili pašovanou zvěř

Státní úředníci se již mnohokrát nechali prostřednictvím televize či novin slyšet, že světový obchod se živými zvířaty přináší obrovské zisky, jen o málo menší než lze získat pašováním drog a zbraní. Rovněž je veřejným tajemstvím, že právě pašování zvířat je jednou z mála aktivit, ve které získali Češi světovou proslulost. Nemine snad týden, aby neproběhla zpráva, kde byl který český pašerák papoušků, drápkatých opiček, želv, ještěrů či hadů zase zatčen. Je tedy logické, že podle názoru těchto činitelů je proti osobám, které chovají či snad dokonce prodávají plazy, potřeba zasahovat se stejnou razancí jako proti ostatním kriminálním živlům - prodejcům drog, provozovatelům nevěstinců či nelegálním asijským trhovcům. A tak na pražský Terrabazar, obdobně jako před pár měsíci na prodejní setkání teraristů Živá exotika (slovo "burza" si finančníci vyhradili zákonem jen pro sebe) vtrhlo 10. prosince zásahové komando Celní správy doprovázené pracovníky České inspekce životního prostředí. V sále to vypadalo jako ve scéně z akční detektivky. Nakrátko ostříhaní svalnatí ostří hoši v černých uniformách a s vysílačkami za uchem prohledali celý prostor a na několik hodin uzavřeli vchody, inspektoři zkontrolovali všechna zvířata. Vyděšeným návštěvníkům prohlíželi celníci tašky. Přítomní se s překvapením dozvěděli, že u nás platný zákon umožňuje celníkům nahlédnout do zavazadel a osobních věcí kohokoliv kdekoliv do 25 km od celnice. Aby občané viděli na vlastní oči, jak represivní orgány učinily přítrž pašeráckým rejdům, přizvali si celníci k zásahu i zpravodajský štáb televize Prima.

Proč najednou tolik pozornosti ochraně exotických plazů? Je pravda, že početní stavy mnoha druhů v přírodě v posledních desetiletích prudce klesají, mnohde již pod kritickou mez. I proto je Česká republika, podobně jako většina zemí světa, signatářem mezinárodní úmluvy CITES, která reguluje a omezuje obchod ohroženými druhy rostlin a živočichů. Úmluva chrání druhy, které jsou vyjmenovány v jejích přílohách, nejen v zemích výskytu, ale i v členských státech, do kterých mohou být vyvezeny. A tak se v české legislativě najednou ocitly i druhy, o kterých donedávna málokdo slyšel - naposledy například želvy Heosemys depressa nebo Siebenrockiella crassicolis. Naplňování ustanovení úmluvy CITES si vyžaduje rozsáhlý aparát. Registrace legálně chovaných zvířat, kontrola dodržování CITES, odborná konzultační činnost, vydávání příslušných povolení a udržování mezinárodní agendy zaměstnává desítky úředníků odboru ochrany přírody magistrátů, České inspekce životního prostředí, Agentury na ochranu přírody a krajiny a Ministerstva životního prostředí. Jsou skutečně i takové druhy plazů (např. některé jihoafrické či madagaskarské želvy), jejichž přežití může ohrozit masový odchyt pro komerční účely. Ale u naprosté většiny druhů je dramatické snižování četnosti populací způsobeno převážně jinými formami lidské činnosti: kácením deštných pralesů, rozšiřováním polí a pastvin, vysoušením bažin, výstavbou průmyslových objektů, motorizací nebo i masovým pojídáním např. některých druhů želv. Zabránit těmto negativním trendům je krajně obtížné. Zájmy člověka zde stojí zcela otevřeně proti zájmu přírody, v chudých zemích nejsou výjimkou vyhrocené situace, kdy například absolutní ochrana rezervace znamená smrt dětí z okolních vesnic hladem. Ochránci přírody, kterým se i za těchto podmínek daří zachránit přirozená stanoviště divokých zvířat a rostlin, si zaslouží maximální uznání. Bohužel, v novinách, na rozdíl od mediálně proslavených případů "zachránění" tří pašovaných želv, se o takovýchto mimořádných úspěších nedočteme. A jsou skutečně teraristé největšími nepřáteli ochrany plazů? Rozhodně ne! Většina z nich má k plazům silný citový vztah, jedinci, kterým jde o peníze vždy až na prvním místě, jsou v naprosté menšině. Osoby lačnící pouze po zisku se ostatně vyskytují (a kazí dobré jméno) ve všech oborech lidské činnosti. Chovatelé si rozhodně nepřejí, aby již tak dost zdecimované populace v přírodě byly jejich vinou ještě více ohroženy. V poslední době se otevírá stále více možností, jak mohou teraristé účinně přispět i k ochraně exotických plazů: v minulých létech zejména soukromí chovatelé (ale i zoologické zahrady) propracovali metodiky chovu, takže většinu druhů se již daří úspěšně rozmnožovat v zajetí. Vytvořily se zde "záložní populace", jejichž početnost stoupá i bez dovozu dalších jedinců z přírody. Ze získaných poznatků nyní těží chovné programy, které jsou poslední nadějí pro záchranu a zpětné vysazení do přírody některých kriticky ohrožených druhů.

Byl tedy zásah na smíchovském Terrabazaru úspěšný? Ano - pro teraristy! Když inspektoři a celníci prověřovali původ nabízených zvířat, určitě si všimli, že více než 90% z nich nikdy zemi výskytu druhu nevidělo - zvířata pocházejí převážně z odchovů! Z řádově tisíců zkontrolovaných zvířat se na stovky vztahovala úmluva CITES. A pouze u 3 z nich (jednalo se o želvy zelenavé zakoupené mimo Terrabazar na inzerát od pochybného překupníka) chyběly dokumenty o jejich původu. Tento výsledek kontroly dokládá, že naprostá většina našich chovatelů předpisy spojené s CITES dodržuje. Přesto, v článcích a reportážích ospravedlňujících úspěšnou razii byli opět chovatelé vykresleni jako zločinci. Zadržené želvy budou nejspíše převezeny do záchranného centra, kde je čeká nepříliš radostná perspektiva provizorního dožití, jejich předchozího majitele zase čeká správní řízení a možná až statisícová pokuta. Tento člověk ovšem před tím ušetřil několik set korun, když nekoupil odchované želvy s registrací CITES od slušného chovatele. Ostatní účastníci,kteří se ničím neprovinili, když přišli domů a opadlo z nich trauma z děsivého zážitku, měli o čem přemýšlet. Třeba o tom, jestli by nebylo lepší, kdyby místo zastrašování a paušálního kriminalizování teraristů orgány ochrany přírody raději se slušnými chovateli rozumně spolupracovaly ve společné snaze o záchranu ohrožených druhů. A kde byli ti proslavení čeští pašeráci? Těžko říci, možná někteří na služební cestě, ale určitě ne v kotli prošacovávaných chovatelů - tak hloupí, aby chodili na veřejné "burzy", tito protřelí profíci opravdu nejsou. O to více se smáli, když si večer pustili zprávy TV Prima.

RNDr. Petr Kodym
předseda Teraristické společnosti Praha